Barmský Buddha



Dhamma Centrum
BODHIPALA








inspirace


    (výňatky z dřívějších Okružníků)



 

„Tiše sedět, nic nedělat
– jaro přichází
a tráva si sama roste.“

(Čínské haiku)



                                           

Milí a vážení! 

 

 

 

Na Nový rok jsem se vrátila z meditačního kursu a třetího už jsem ležela na operačním stole s roztříštěným loktem pravé ruky a teď vězím v sádře od ramene až po prsty. Kdo za to může? Kdo nedával pozor na náledí? Já! - Přítel mě povzbudil japonskou historkou, o kterou se s vámi ráda podělím.

Byl jeden chlapec, který velmi toužil stát se karatistou, ale už v dětství přišel o pravou ruku. Myslel, že tím všechny šance ztratil, a přesto se našel jeden Mistr, který ho vzal do učení. Naučil ho ale jen jediný karatistický chvat. Léta plynula a Mistr chlapce učil stále totéž. Hocha to už pravda nudilo a měl dojem, že ho Mistr zanedbává. Ale učitelům se neodmlouvá, tak mlčky cvičil pořád tentýž chvat.
Konečně přišel den, kdy měl předvést své umění veřejnosti. A vida! Porazil prvního soupeře, druhého i desátého, porazil všechny, s nimiž bojoval. Užaslý šel za svým učitelem:
"Pane! Jak je možné, že jsem porazil ty zdravé muže? Vždyť skoro nic neumím, nemám pravou ruku a znám jenom jeden chvat!"
"Nu," řekl Mistr, "důvody jsou dva. Jednak je to opravdu výborný chvat, a zadruhé: jediná obrana proti němu je chytit soupeře za pravou ruku."

Každá ztráta v sobě nese příležitost od něčeho odulpět. Pak nás za to nelze chytit, nelze s námi praštit o zem. To, co "máme", o čem věříme, že nám to patří, za to nás jde chytit velmi snadno. Něco ztratit a vidět v té ztrátě tuhle šanci, to je opravdu výborný chvat.
A protože mám tyhle malé poťouchlé historky ráda, dovolte, abych se podělila ještě o jednu:

Královská bitevní loď křižuje oceánem a náhle se octne uprostřed mlhy a tmy. Kormidelník hlásí, že přesně ve směru plavby vidí světlo, asi nějaké jiné plavidlo. Kapitán tím směrem vyšle signál:
"Hrozí srážka. Změňte kurs o dvacet stupňů!"
Vzápětí přijde odpověď: "Hrozí srážka. Tak změňte kurs vy!"
Kapitána se to dotkne. Signalizuje: "Já jsem kapitán této lodi! Změňte kurs o dvacet stupňů, a to hned!"
Odpověď zní: "Já jsem pouze plavčík druhé hodnostní třídy, ale vy změňte kurs, a to hned!"
Taková drzost rozzuří kapitána doběla. "My vám neuhneme z cesty! My jsme královská bitevní loď!"
"My vám taky neuhneme z cesty. My jsme totiž maják."
Velmi podobně často zacházíme s realitou. Křičíme na ni: Změň kurs! Uhni mi z cesty! - Jenže realita neuhne. Nemůže. Klidně se vytahujme, že jsme kapitáni, že velíme královské lodi, realitou to ani nehne. Jestli se chceme vyhnout srážce, chtěj nechtěj musíme změnit kurs my.

Daniela


třešeň v květu

Od slunce se učit vydávat teplo
od oblaků se učit lehce plynout
od větru se učit dávat podněty
od ptáků se učit nabírat výšku
od stromů se učit pevnosti.

Od květin se učit záři
od kamenů se učit stálosti
od křovisek na jaře se učit obrodě
od listů na podzim se učit nelpění
od bouře se učit důraznosti.

Od deště se učit štědrosti
od země se učit mateřskosti
od Měsíce se učit proměnám
od hvězd se učit být jedním z mnoha
od ročních období se učit,
že život stále znovu začíná...

(Ute Latendorf)





Podle vzoru thajského lesního kláštera Wat Pah Pong i ve švýcarské Dhammapále se vyskytuje kompletní lidská kostra (v Dhammapále je to ale pouhý odlitek). Mnichové si často berou kostlivce jako přípomínátko do svých místností. Časem si ale člověk na nezvyklý objekt v pokoji natolik zvykne, že celá věc ztratí účinek a napřažená ruka smrťáka pak spíš slouží k zavěšení paraplete. Tak se nakonec kostlivec ocitl odložen v jedné místnosti prvního patra. Při udělování postelí příchozím návštěvníkům ke mě jeden pobledlý přistoupil a se zřetelnou naléhavostí mne požádal, jestli bych mu mohl přidělit jiný pokoj. S trochu neochotným pokrčením ramen gumuji nakonec jeho jméno v jednom políčku a vpisuji jej do vedlejšího. Příchozí to přijímá se zřetelnou úlevou a povděkem. Teprve později, při náhodné kontrole pokojů, jsem si uvědomil důvod jeho pobledlosti.





Radost se nedá nalézt vůlí či velkým úsilím. 
Je tu vždy a vždy tu i byla, 
stačí se uvolnit a nechat plynout.
Neznepokojuj se, není tu nic k „dosažení“. 
Vše, co se manifestuje v mysli, 
nemá žádný speciální význam
- protože to není v pravdě skutečné. 
Neulpívej a nehodnoť příliš.
Nech hru, ať se odvíjí.
Ať vzniká a zaniká. 
Vše se rozpouští a zaniká, 
aby znova vyvstalo a začalo
– donekonečna. 
Jen tvoje honba za štěstím
ti zabraňuje je vidět 
– stejně jako kdybychom se honili za duhou, 
aniž bychom ji kdy mohli uchopit.
Štěstí neexistuje
  a přesto bylo zde již vždycky.
Nevěř, že dobré nebo špatné zážitky jsou skutečné 
– jsou jako duha. 
V touze dosáhnout a nabýt neuchopitelného 
se jenom zbytečně vyčerpáš.
Ale jakmile tu touhu opustíš, 
vytvoří se prostor - otevřený, zvoucí, hojivý
– tak ho využij. 
Vše je již tady pro tebe.
K čemu hledat slona v neprostupné džungli, 
když již dávno je doma v klidu.

Nic nekonat
nic nechtít
nic nevynucovat –
a vše přijde  samo od sebe.

(Gendun Rinpoče)

západ slunce

 

 



„Po celé té předlouhé době
Slunce neříká Měsíci „Jsi mi dlužen!
“Všimni si,co se stane s láskou podobného druhu
- rozzáří celou oblohu.

(Hafiz)



Cesta

 

 

Hledáš mne? 
Jsem hned vedle tebe -
moje rameno je u tvého.
Nenajdeš mne v pagodách,
ani v indických svatyních,
ani v synagogách, 
ani v katedrálách.
Nenajdeš mne na mších
ani kirtanech, 
ani v nohách obtočených
            kolem vlastního krku,
ani ve vegetární stravě...

Jestli mne opravdu hledáš,
uvidíš mne hned,
nalezneš mne v tomto okamžiku.

Kabir říká:
Studente, řekni mi, co je Bůh?
- Je to dech uvnitř dechu. 

(Kabir)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[CNW:Counter]