Mahájánový Buddha

 

Dhamma Centrum

 

BODHIPALA

 

 

 

 

září 2001

 

 

 

 

 

odzim tento rok začal tak náhle - je druhý zářijový týden - stálý déšť a teploty okolo 6-7 stupňů. My tady v přírodě to cítíme o to direktněji - stále jsme ještě v "Dřevěnce" na Malé Skále. Navzdory nehostinnému počasí se meditační atmosféra přítomné skupiny zase jednou zřetelně prohloubila.

Dolehly k nám i zprávy o teroristických útocích v USA. Informuji o tom stručně meditující, pak ale rychle přerušuji jejich diskutování. U slabších meditujících se snadno projeví tendence k popletení priorit a s tím související ztrátě samádhi. Světské záležitosti a náležitosti snadno začnou začátečníkům připadat důležitější než principy chráněného prostředí a pokrok v meditaci. Pak se jejich meditace snadno stane po-vrchní. Nic proti realitě pozemského světa - pokud tato pozemská realita zůstane tím, čím skutečně je a zaujme tomu příslušné místo, V průběhu intenzivního meditačního procesu je to rozhodně místo druhořadé.

Jedna z důležitých (ne-li nejdůležitějších) charakteristik pokročilejší meditace vhledu a tomu odpovídajícího stylu života je jistá zdravá neodvislost od příjemných a nepříjemných pocitů, od nálad a emocí. Pokrok v Dhammě se pak projeví jednáním, které nevyvěrá ze slepých pocitových reakcí a pohnutek, které ale také není motivováno jen omezeným chladným rozumem, nýbrž jednáním, které pramení z uvolněného, vlastní život přesahujícího nadhledu a moudrosti. Ať život prezentuje svoji příjemnou tvář anebo tu nepříjemnou, prioritním cílem Dhammy není manipulovat skutečnost (a karmu) tak, aby se zvýšilo množství příjemných prožitků - to je, řekněme, až jejím druhým cílem. Prvořadým cílem (a pro některé lidi zároveň i cestou) je rozvoj schopnosti setkat se s čímkoliv s hlubokým vnitř-ním uvolněním, vyvážeností a mírem i jistým úsměvem. To jsou kvality pocházející právě z toho 'nadosobního', 'nadsvětského' nebo dokonce 'nadživotního' přehledu. Navenek toto hluboké uvolnění (čti 'odulpění' nebo 'osvícení') může vypadat dost různě - přesto v hloubce u realizovaných bytostí stále zůstává nezkalený sametový mír. A to i v případě, když začne hrozit světový konflikt, když lékař oznámí smrtelnou nemoc, když auto přejede milovanou kočku, nebo když někdo ničí opravdu dobrou věc.

 

Bhikkhu Visuddhacara a strýc LeongJiž v Buddhově době se přihodilo, že skupina lidí nespravedlivě pomlouvala Buddhovo učení i jeho obec - snad ze závisti. Skupina mnichů rozhněvaně bránila Buddhovu nauku. Když se to doneslo Buddhovi, ten je po-káral za to, že Dhammě právě neprokázali správnou službu. K tomu pak dodal:'I kdyby vám loupežníci řezali kolena zubatou pilou a ve vás vznikl pocit nenávisti, v takovém případě nejednáte v duchu Dhammy'. To je silné přirovnání, které ale možná v průběhu tisíciletí také vedlo k některým nesprávným představám o buddhismu. Buddha rozhod-ně nedoporučuje nechat si vše líbit jako fackovací panák. Přiměřená obrana je zcela na místě (obrana přiměřená situaci a vývojovému stupni zúčastněných). Buddha ve svém příkladě mluví o netvoření zatěžující, negativní karmy, která je tvořena nenávistí. Mluví o neopouštění vnitřního hlubokého míru ani v tak kritických situacích jako je umírání.

 

 

Zajímavou gradaci dostane celá záležitost, jedná-li se o případ, kdy loupežníci řežou zubatou pilou kolena vlastní dceři, vlastní-mu otci nebo synovi. Ale i zde pravidlo nenávisti zůstává, pravidlo přiměřené, účinné obrany ale také.

Jak říká Bhante Visuddhacara: 'S volností žít a s volností umírat.' To má velkou hloubku, to naznačuje nejen skutečně nejdokonalejší, ale v posledku i nejkvalitnější životní postoj. Taková volnost a uvolnění je blízké cíli celé nauky. Konkrétní náplň takového života pak již nebude tak podstatná - někdo možná bude učit, jiný třeba štípat dříví, někdo se bude velmi angažovat ve společnosti, jiný odejde do lesa... - v každém případě to ale nebude postoj typu "láska a soucit za každou cenu" - postoj, který je v posledku schopen vyvolat válku.

Někteří lidé, když je upozorňuji na jejich příliš úzký, příliš jednostranný soucit z toho mylně dedukují, že Dhamma nedbá o společnost, nedbá o dělání dobrých věcí, o myšlení ušlechtilých myšlenek, že odrazuje od angažování se do dobrých věcí. Buddha radí dělat správné prospěšné věci - ale bez ulpělosti, utkvělosti a zaslepení. Je zajímavé, jak někteří dobří lidé to nemohou po-chopit. Celý jejich civilní i duchovní vývoj šel směrem 'oškliv si neprospěšné věci a ulpi na těch dobrých a prospěšných'. Buddhova nauka zcela jinak učí 'angažuj se do dobrých věcí, distancuj se od neprospěšného ale ne-lpi ani na jednom ani na druhém'. Mezi tím je kardinální rozdíl. Že by to naznačovalo rozdíl mezi "Nebem" a "Nibbánou"? Zeptáme se na to pana Štampacha - moudřejších lidí než je on jsem v životě mnoho nepotkal.

 

 

 

Ať Dhamma pronikne do každého záhybu našeho života

 

                                        Ashin Ottama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návštěva 6ti Tchajwanských mnišek na Bodhipále

 

 

 

 

 

Návštěva Mahájánových mnišek na staré Bodhipále

 

 

koncem července 2001 se u nás krátce zastavila skupina čínských mnišek. Mistryně Wu-Jin s doprovodem byla na cestě Evropou a Bhante Dhammadípa je pozval i do České republiky. Podařilo se nám je pozvat do meditační místnosti, kde představená mniška Wu-Jin dala krátký rozhovor, který z čínštiny překládal Bhante Dhammadípa. Velmi vznosná a zajímavá byla pak jejich společná zpěvná recitace.

Mistryně Wu-Jin hraje klíčovou úlohu v oživení buddhistické ordinace pro ženy. V Bodh-Gaya se konalo již několik hromadných ordinací, kterých se zúčastnily ženy z mnoha buddhistických tradic - pokud vím, tak tam byly přítomny i mnišky z kláštera Adžána Sumedha. Mistryně Wu-Jin se velmi zasadila o ujasňování role buddhistických mnišek v moderním světě. Její na Západě asi nejznámější kniha se jmenuje "Choosing Simplicity" ("Volba jednoduchosti").

Při cestě Českou republikou mistryně Wu-Jin se dokonce ujala i křtu jednoho malého dítěte. Křesťanský kněz ho odmítl pokřtít, protože se provinilo. Provinilo se tím, že se narodilo mimo regulérní manželský svazek. Mistryně Wu-Jin se jen usmála a poznamenala, že dítě se neprovinilo proti Dhammě, proti běhu tohoto světa. A tak se v České republice možná poprvé v historii někdo stal buddhistou na základě regulérního křtu.

 

 

 

 

 

Obrázek nahoře: Buddhův soucit v pojetí Mahájány

Druhý obrázek: Bhante Visuddhacara a strýc Leong na Pantheonu v Českém Ráji